Představte si oblohu nad Evropou jako orchestr. Každý hráč plní svou úlohu. Od pilotů a palubních průvodčích ve vzduchu až po inženýry pro údržbu letadel, řídící letového provozu a bezpečnostní specialisty na zemi. Společně se starají o to, aby každá nota v systému bezpečnosti leteckého provozu ladila správně.
Agentura EASA udává rytmus a skládá notový zápis. Stanoví kvalifikační předpoklady pro ty, kteří se hodlají stát součástí tohoto orchestru. Vnitrostátní letecké úřady zajišťují, aby byl orchestr dobře obsazen, nástroje správně naladěny a aby všichni hráli podle stejných not. Uplatňují pravidla vydávaná agenturou EASA v praxi, dohlížejí na provoz a v jednotlivých členských státech koordinují bezpečnost na místní úrovni.
Společně pak udržují symfonii bezpečných a účinných letů po celé Evropě. V tomto článku se dozvíte, kdo jsou vnitrostátní letecké úřady, co dělají a jak spolupracují s agenturou EASA.
Co je to vnitrostátní letecký úřad?
Vnitrostátní letecký úřad, často nazývaný vnitrostátní příslušný orgán nebo úřad pro civilní letectví, je vládní orgán odpovědný za dohled nad civilním letectvím v dané zemi.
Kolik je vnitrostátních leteckých úřadů?
V rámci Evropy má každý z 31 členských států EASA svůj vlastní vnitrostátní letecký úřad, který působí jako „příslušný orgán“. Jedná se o 27 členských států EU a 4 státy ESVO: Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko.
Struktura se však může v jednotlivých zemích lišit. V některých státech pokrývá všechny oblasti letectví jedna organizace, zatímco v jiných je působnost rozdělena mezi několik úřadů. Ve federálních systémech, jako je Německo, může existovat i více vnitrostátních leteckých úřadů na úrovni regionů (spolkových zemí), například jen v oblasti letišť je to až 20 orgánů.
Působnost vnitrostátních leteckých úřadů
Jejich působnost zahrnuje širokou škálu činností, od vydávání průkazů způsobilosti pilota nebo inženýra pro údržbu letadel až po schvalování organizací podílejících se na výrobě či zachování letové způsobilosti. Vydávají také osvědčení leteckého provozovatele pro obchodní leteckou dopravu, pokud tato odpovědnost nebyla přenesena na agenturu EASA.
Vyskytnou-li se problémy v oblasti bezpečnosti, vnitrostátní letecké úřady rovněž vyšetřují a vymáhají nápravná opatření. Kromě těchto úkolů si vnitrostátní letecké úřady vyměňují bezpečnostní údaje, výstrahy a doporučení s agenturou EASA a dalšími vnitrostátními orgány, čímž přispívají ke kolektivní kultuře bezpečnosti v celé Evropě.
Spolupráce mezi vnitrostátními leteckými úřady a agenturou EASA
Jedním z nejviditelnějších příkladů spolupráce mezi agenturou EASA a vnitrostátními leteckými úřady je přidělování úkolů a přenášení pravomoci. Agentura EASA může pověřit akreditovaný vnitrostátní letecký úřad určitými úkony vydávání osvědčení, ověřování či posouzení shody. Vnitrostátní letecký úřad může například v souladu s předpisy vydanými agenturou EASA přezkoumávat postupy organizací oprávněných k údržbě a předkládat doporučení agentuře EASA, které však přísluší konečné rozhodnutí o vydání nebo změně osvědčení.
Tento přístup vychází ze zásady subsidiarity, která je jednou z ústředních zásad EU: opatření se přijímají na té úrovni, která je pro danou věc nejvhodnější. V praxi je tvorba předpisů zajišťována na centrální úrovni agenturou EASA, zatímco vydávání licencí a osvědčení často probíhá na vnitrostátní úrovni.
Přijetí osvědčení
Jedním z hlavních prvků jednotného evropského leteckého trhu je vzájemné uznávání osvědčení. Osvědčení, licence nebo schválení vydané kterýmkoli členským státem EU (nebo samotnou agenturou EASA) je automaticky uznáváno ve všech 31 státech EASA. Tento systém zajišťuje plynulý a bezpečný přeshraniční tok letadel, částí letadel a leteckých služeb při zachování vysoké úrovně bezpečnosti.
Sdílení bezpečnostních údajů
To je další důležitá oblast spolupráce. Vnitrostátní letecké úřady shromažďují hlášení o incidentech a událostech na svém území a předávají tyto informace do centrální databáze agentury EASA. Agentura EASA analyzuje údaje, zjišťuje bezpečnostní trendy a vydává bezpečnostní doporučení nebo směrnice, podle kterých pak vnitrostátní letecké úřady postupují na vnitrostátní úrovni. Tuto nepřetržitou výměnu informací o bezpečnosti posilují programy, jako je například program RAMP (program analýzy a řízení rizik), které systematicky vyhodnocují bezpečnostní rizika v celé Evropě a zajišťují, aby poznatky získané v jedné části EU byly přínosem pro celou leteckou komunitu.
Příklady spolupráce mezi agenturou EASA a vnitrostátními leteckými úřady v praxi
Drony
Jako dobrý příklad sdílené odpovědnosti mohou sloužit novější oblasti, jako je regulace dronů (označovaných také jako UAS – bezpilotní systémy). Provozovatelé dronů se musí registrovat u vnitrostátního leteckého úřadu členského státu, ve kterém působí. Vnitrostátní letecké úřady rovněž dohlížejí na způsobilost pilotů dronů, vymezují a dokumentují národní zeměpisnou zónu pro bezpilotní systémy a zajišťují soulad s evropskými pravidly, zatímco agentura EASA poskytuje zastřešující rámec a vypracovává pokyny.
Provozovatelé letecké dopravy
Podobně osvědčení leteckého provozovatele (např. osobní, nákladní, regionální letecké společnosti) obvykle vydávají vnitrostátní orgány, ačkoli členské státy mohou za určitých okolností tuto odpovědnost přenést na agenturu EASA (např. jedná-li se nadnárodní provoz v několika zemích EU, nemá-li členský stát technické kapacity atd.)
Vydávání osvědčení letadla
V oblasti vydávání osvědčení letadla se agentura EASA stará o schvalování nových typů letadel a rozsáhlých konstrukčních změn, zatímco vnitrostátní letecké úřady řeší množství průběžných schválení a vykonávají dohled nad organizacemi oprávněnými k údržbě a organizacemi pro výcvik.
Partnerství, které zajišťuje bezpečný letový provoz v EU
Spolupráce mezi vnitrostátními leteckými úřady a agenturou EASA je jednou z největších výhod Evropy v oblasti bezpečnosti letectví. Vnitrostátní letecké úřady přinášejí místní odborné znalosti, pružnost a znalost vnitrostátních systémů, zatímco agentura EASA zajišťuje jednotnost, odpovědnost a mezinárodní koordinaci. Společně pak udržují rovnováhu mezi odpovědností ústředního orgánu a odpovědností jednotlivých států.